Reklama
 
Blog | Hubert Pavelek

Jídlo jako závislost

Jídlo, jeho příprava i konzumace, je činnost, ze které mám vždy opravdu upřímné potěšení. Až donedávna bych však nevěřil, že na něm mohu být závislý.

Nikdy nebylo třeba nutit mě k tomu, abych něco pozřel; na jídlo jsem byl schopný se těšit třeba celý den, když jsem si chtěl udělat radost, koupil jsem si třeba uzeného lososa nebo nějaké dobré víno. Když jsem vyjel někam do zahraničí, hned jsem zkoušel místní speciality (a s opovržením sledoval lidi ládující se trapně univerzální krmí v McDonaldu), na internetu jsem pravidelně pročítal zápisky gurmánů…Neomezoval jsem se v ničem a vzhledem k tomu, že váha u mě byla stále stejná, jsem se domníval, že je vše v naprostém pořádku.

Po třech letech jsem se odhodlal navštívit lékaře. Jen tak, na preventivní prohlídku, byť jsem se až na pár drobností cítil fit. A to byl začátek všeho. Hned mi byl nalezen vysoký tlak a za pár dnů mi vyděšený lékař do telefonu sděluje výsledky mých krevních testů. Hodnota triglyceridů taková, že to prý v životě neviděl a při následné návštěvě mi tedy hned vypisuje štos žádanek na odborná vyšetření. A doma mi nasazují dietu.

Už to bude pomalu dva týdny, co jsem po třech letech přestal kouřit a nemám s tím žádný problém. Takže nebudou potíže ani se změnou jídelníčku, říkám si. Ale ouha. Začalo to na mé oslavě narozenin před pár dny, kdy všichni dostali větrník a mě byl zapovězen. Rozklepaly se mi ruce, ale ustál jsem to.

Pravé peklo však začalo dnes. Cestou do školy jsem míjel řeznictví, nedalo mi to a jako mnohokrát kdysi, i dnes jsem nahlédnul oknem, co že to mají v chladícím pultu dobrého a trochu mi zakručelo v břiše. Jde se dál. Míjím okénko, kde prodávají pizzu, stojí u něj slečna a zrovna si kupuje mou oblíbenou, žampionovou. Tiše závidím. Ve škole je vcelku klid, ale cestou domů přituhuje. Na náměstí stojí vánoční městečko a cestou skrz něj míjím člověka s langošem. Tak nezdravé a dobré! Nedlouho poté mě praští přes nos vůně bramboráku, smažícího se opodál. Raději z náměstí rychle utíkám, bohužel do ulice s obchodem se sýry.

To už nevydržím, jdu dovnitř a kupuji si deset deka přezrálé goudy a cestou na autobusové nádraží si ulamuji kousek po kousku. Když vyhazuji papír do koše, dochází mi, že to bude hodně těžký souboj…

Reklama