Dolnosaské zápisky
Je tomu už přes dva měsíce, co jsem začal studovat v Braunschweigu. Nevěděl jsem o něm před příjezdem skoro nic. Ale on to byl nakonec vcelku známý Brunšvik! Dolní Sasko, bývalé západní Německo, kdysi dokonce celý kraj, ba i rodiště mého dětského literárního hrdiny, Enšpígla. Němci mu zde říkají Till Eulenspiegel a v ulicích Braunschweigu můžete najít dlažební kostky s motivem jeho šaškovské čepice.
Tedy příjezd. Na to, že je zde stejně draho, až levněji, jsem byl upozorněn už předem. Ale ne vše. Doprava obecně je nechutně drahá, obzvláště pak vlaky (auto je mnohdy výhodnější, i když jedete sami), ty jsou však rychlé a pohodlné. O přesnosti bych pomlčel, u vlaků jsem nějaké nedostatky zatím nezaznamenal, nicméně deseti- a více minutová opoždění u MHD jsou naprosto běžná. Jako student jsem za 164 EUR na semestr obdržel volnou jízdenku jak na brunšvickou MHD, tak na vlaky v celém Dolním Sasku. Výrazně nižší ceny jsou u kosmetiky a u zboží vyšší kvality či u toho z místní produkce – ideálním reprezentantem budiž byliný likér Jägermeister, levnější zde oproti ČR na lahvi o více než stokorunu z důvodu, že se v nedalekém Wolfenbüttelu vyrábí.
Upřímně jsem měl poměrně vyšší očekávání, ale možná to má na svědomí můj dosavadní kontakt s Německem, který se odehrával většinou v Bavorsku či u Franků v Norimberku. Ve zkratce řečeno, místní pivo mi nechutná už jen proto, že všechny značky chutnají stejně – důsledek Deutsches Reinheitsgebot, všeobecně platného předpisu na vaření piva. Severoněmecká kuchyně je nenápaditá, až by člověk brečel. Kapusta na různé způsoby, párky, vuřty, v nejlepším případě ryby, to však ale spíše na severu, u moře. Jakýsi tradiční pokrm Grünkohl und Pinkel, který nelze přeložit jinak než „kapusta s mužským pohlavním orgánem“ (ve skutečnosti je to ochucená zelená kapusta s buřtem typu jelita), patří ještě k těm nápaditějším a pro české středoevropské chuťové buňky přijatelným. Rozpaky ve mě však budí populární pokrm „currywurst“, který je mnohými vydáván za tradiční dolnosaský. Ve skutečnosti pochází z Berlína a dle mínění i mnoha místních jde o nejNEnápaditější a nejprimitivnější pokrm, který kdy mohl člověk stvořit a prezentovat ho tak, jak prezentován je :-D. Orestovaný vuřt s chlebem či hranolkami, politý kečupem a posypaný kari kořením, to zvládne připravit i opice po lobotomii. Nepopírám, že jako prostředek k zahnání hladu je to vcelku úspěšné, zaráží mě ale fakt, že se toto jídlo podává jako menu v restauracích či jednou týdně u nás v mense. V ČR jsem do mensy nikdy nechodil, ale o tom, že by tam podávali pečený párek jako hlavní chod, o tom mi není nic známo…
Ke školství, konkrétně k naší škole, bych mohl napsat mnoho hezkého. Profesoři vyučují na špičkové úrovní, mají nejen dokonale připraveny materiály k prezentaci svého učiva, ale jsou schopni i pružně měnit témata výuky, moderovat diskuzi, nastolovat otázky. Alespoň v mém oboru něco úplně jiného, nežli u nás. Navíc z celé školy jde cítit, že nedostatkem financí rozhodně netrpí. Studující doktorandi dělají to, co jim náleží, tedy odborně asistují – mě třeba vybrali to, co bych mohl studovat a pomohli mi se zápisem. Se spolužáky je to trochu složité, alespoň s těmi z mé třídy. Jsem na většině přednášek jediný cizinec, protože z 80% se zde studuje především kreativní umění a všichni zahraniční studenti jsou tudíž tam, ale i to má své výhody. Někdy mám bohužel pocit, že se ti lidé kolem mě snaží za každou cenu vypadat nekonvenčně (čtenáři rozuměj – co nejmastnější vlasy, co největší a nejvýraznější brýle atd.), jejich prezentované názory tomu ale moc neodpovídají…
Co se němčiny týče, 99,9% Němců vám bude fandit a pomáhat, když se budete snažit mluvit jejich jazykem. Všude a za všech situací. V obchodech, v autobuse, ve škole, na úřadě. A němčina opravdu není těžká. Naše škola, konkrétně tedy HBK Braunschweig je plná zahraničních studentů, ti však na rozdíl ode mě uměleckého historika němčinu v podstatě nepotřebují, na cvičeních či v praktických vyučováních se tak mluví často anglicky, či se z němčiny do AJ nepravidelně přepíná…To je dle mého jeden z problému zahraničního studia obecně – v Braunschweigu jsem za poslední dva měsíce, co zde jsem, nepotkal ani jednoho Čecha či Slováka, na naší škole jsem z těchto dvou zemí dokonce jediný. Naopak Španělé, Korejci či Čínané zde mají vcelku početné zastoupení, to je svádí k tomu, že si vytvářejí menší skupiny mezi sebou, podnikají společně výlety, akce, za celý den v podstatě nepromluví anglicky, natož pak německy a jakákoliv komunikace je pak velmi obtížná. Je to i jeden z důvodů, proč se do některých místních studentských akcí zrovna moc nezapojuji, koneckonců přijel jsem si zde zdokonalit NJ, ne euroenglish komolenou x národnostmi; Borata si můžu pustit na youtube…
Životní styl tady na Severu je obecně hodně podobný tomu našemu, minimálně tomu mému ano a žít zde by mi asi nedělalo veliký problém. Lidé jsou hodně rezervovaní, žádné líbání na potkání zde nemůže nikdo očekávat, podobně jako u nás. Nějaká velká společenská setkání během dne zde taky neuvidíte, přes den se zkrátka pracuje. U jednoho komentáře od zahraničního studenta snad někde z Řecka jsem se docela bavil, když psal, jak mu vadí, že jsou Němci zaujatí svou prací a nenajdou si přes den hodinku dvě na posezení s přáteli u kávy. Že by právě pro tu zaujatost prací by to byl přední evropský sponzor jižanských průserů a rozežraností? 🙂
I přes ta zklamání z místního piva a místní kuchyně jsem ale velmi spokojen. Za dva týdny se vracím na svátky a budu moci srovnávat.